České školství...
Moc bych chtěl tímto poděkovat panu Vlastimilu Markovi za jeho vynikající článek s výstižným názvem „Drezůra ve školách“.
Velice mne pobavila zvláště tato část článku:
Pokud si totiž my pamětníci nalháváme, že dnes už je to jiné, nemáme tak docela pravdu. V LN vyšel (20. 11. 2006) článek o tom, že zatímco dříve byly hodiny tělocviku spíše vojnou (s nástupy a píšťalkou a prostnými), „dnes už prý nic takového neexistuje, tvrdí tělocvikáři. Přednost dostávají různé hry, například florbal, softbal, jízda na kolečkových bruslích, aerobic nebo posilování, prostě to, co děti baví… Tělocvikáři se dnes už těmi limity řídit nemusí.“
Toto platilo na 150% na gymplu, kde jsem studoval dříve, tedy 3 roky ze čtyř, jeden rok jsme dostali jednu velice debilní učitelku, která snad již tento ústav opustila. Zbývající tři roky ale byla pohádka, primární skutečně bylo to, co „děti“ baví a rozhodně ne nějaké uchylné nastupování za zvuku píšťalky jak na vojenském cvičišti.
To co bylo na průmyslovce, to je škoda slov.
Předdůchodový učitel hrající si na těžko slovy popisovat co a buzerující žáky, opakované nástupy (několikrát se opakoval více než 10× nástup protože nebyl dostatečně rychle, nestáli jsme dostatečně za sebou atd.) a proslovy typu „Pozor, hlášení hleď, pane učiteli, třída první dé nastoupena v počtu 24 žáků“ a poté „rozcvička“ která by zabila i dobře cvičeného koně.
Každá aktivita (šplh, skok vysoký/daleký, běh na 100m, 1000m, vrh koulí a kvanta dalších blbostí) byla bodována určitým počtem bodů a podle toho se pak klasifikovalo. V pololetí minulého roku jsem ukecal 3, na konci jsem dostal 4.
Nevím, ale 4 z tělocviku mi nepřijde úplně normální. Nepopírám, že tam byla většina lepších než já, vlastně téměř všichni, ale že student který byl v tělocviku za celé pololetí dvakrát a dostal trojku jen proto, že měl alespoň jednou cvičební úbor, to se mi nelíbí.
Navíc TV má být podle mého názoru spíše relaxační aktivita, než něco známkované tímto způsobem.
««« Předchozí text: Konečně smysluplná investice do vzdělání? Následující text: Maxthon? »»»
autor: kraja | 28. 11. 2006 Út 10.55 | tisk | OT | 6 komentářů | 369x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Minulý rok byl tělocvik úplně v pohodě – hráli jsme různé míčové hry, občas jsme dělali třeba nějakou lehkou atletiku. A teť máme úplně stejného učitele, ale furt nás buzeruje. Ať děláme skoro cokoliv přesto, že se člověk snaží má tak za 3…
[1] Michal Vácha :ona na gymplu byla celkem pochopitelná věc, díky které se prostě nedaly dělat žádný pořádně známkovaný aktivity. bylo tam v každé třídě jen 4–7 kluků takže jsme měli TV 4 třídy dohromady… a většina na to kašlala, takže se nás tam sešlo vždycky do deseti a to je na nějaký známkovaný aktivity málo…
Nevím jestli to je tím ale zdá se mi že lidem v postarším věku začíná vše vadit podle našeho tělocvikáře rozcvička není protáhnout se ale zničit se co nejvíc a to dělám gymnastiku…
Každý týden chodím taky do tělocvičnou Sokol na Kounicov ulici zaplatíte 40Kč a nemůžete tam skoro nic je tam takový postarší pán kteŕy nás vždy seřve že lezete někam kam můžou jen gymnasti přitom to je pro veřejnost a nikde sem nikdy neviděl nějaký řád nebo tak něco tak sakra co tam teda můžu ?
No ona to je totiz gymnastická tělocvična takže tam máš i jámu s molitanem do které skáčem ale prostě štve mě platím si pro veřejnost tak ať mi někdo laskavě napíše co tam teda můžu a co je zakázaný.
U nás je to podobný ale dostáváme jedničky, i když toho moc nenaděláme(skok do dálky cca 53 cm :D to byl můj rekord na školní olympiáde (nejsem taková lemra, ale proste me to nebaví= tak sem udelal jen krok) no oběhnul sem si 7 koleček( 1,4km, a šel jsem domu s jedničkou :D
Stručně o mně
Nové komentáře
Zpětné odkazy
byty, nemovitostikvalitní webhosting
výměna odkazů
Online hry, flash hry
ubytování
mp3 zdarma ke stažení
oriflame
zamilované sms
hračky, lego