Archive forškola

práce spolužáka v kolektivu

Naskenoval jsem neodevzdanou práci na téma „práce v kolektivu“ jednoho ze svých spolužáků:-)

prace v kolektivu

3 komentáře

Tělocvik? Výrazné zlepšení!

Ano, čtete nadpis dobře, pokud se vám to nezdá, parkrát zamrkejte očima, aby jste se ujistili, že jsem se opravdu zlepšil v tělocviku. mám největší zlepšení z celé třídy!
A co že se mi to podařilo? Dnes byla opět „vycházka“ na Kraví Horu a běh kilometru na čas. O 47 sekund se nezlepšil opravdu nikdo:-) (na nejlepšího mi schází už „jen“ tři minuty:-D )

2 komentáře

Úterý

Asi jste stejně jako já postřehli, že je dnes úterý. Pro mě ale není úterý den, jako každý normální. Pro mě je úterý den nenormální či dokonce abnormální.
Úterý je snad jediný den, kde je většina předmětů, kde se pobavím a pokud se nepovavím, tak se aspon úplně nenudím.

Ráno začínáme angličtinou, která mě moc nebaví ani nepobaví, ale co se dá dělat, ani úterý nemůže být dnem beze skvrn…
Po ní následuje hodina fyziky a matematiky, což jsou moje relativně oblíbené předměty, navíc z obou máme na zdejší poměry velice dobré učitelky, co se týče učitelek asi nejlepší, které máme. Ne že by hodina oplývala humorem, ale občas nějaký ten vtípek padne a navíc se učíme věci, po kterých mi něco je. A poté následuje to nejlepší…
Ano, tím nejlepším je dvouhodina informatiky a poté dvouhodina technického kreslení.
V informatice nebyla o zábavu nouze, přinesl jsem dvě osmipalcové diskety za což jsem dostal jedničku, protože je ani naše „pedagožka“ nikde nesehnala.
Pak jsme sepisovali zasedací pořádek. Nejdříve jsme nadiktovali u kterého PC sedíme a poté jsme se tam měli podepsat. To, že měl být podpis čitelný bylo vhodné říst předtím, než jsem se podepsal… Myslím, že pro ni má stejnou hodnotu můj podpis který tam je jako třeba tři křížky nebo čisté políčko. Uchází mi také, jak mohu podepisovat, že je počítač v perfektvním stavu ve chvíli, kdy k němu usedám, jestliže jsem jej neviděl ani zapnutý, protože jen opisujeme do sešitu sedící před vyplýma strojema… Nechci ale vyvolávat konflikty, proto jsem se radši zdržel svých (blbých, hloupých, neinteligentních a nevhodných) poznámek…
Poté jsme opět opisovali hromadu nesmyslů z plátna, až jsme došli na konečně záživnější téma, ve kterém jsou moje znalosti asi desetkrát podrobnější než znalosti vyučující. Některým už jistě dojde, že jsme z blbostí o historii počítačů od roku asi –2000 přešli do dvacátého století a začali jsme řeč o pamětích RAM, jednotkách jako je bit, bajt a samozřejmě jejich násobné hodnoty.
V diskuzi na téma adresovatelnost jednotlivých částí paměti jsem ji téměř nepustil ke slovu, ale očividně jí to příliš nevadilo.
Potom se ale strhla menší roztržka mezi ní a mnou, která přešla později do větší roztržky, protože ona tvrdila že se adresuje 1–256 a já, že se adresuje 0–255. Později se samozřejmě ukázalo, že pravda byla na mé straně. Dostalo se mi dokonce omluvy z její strany… Poté následovalo dopsání dalších věcí a konec hodiny.

Technické kreslení bylo tentokráte mírně nezajímavé, protože byl zkoušen nějaký starší student a na nás se téměř nedostalo, jen jsme obmalovávali schématické značky, jako vždy… Ale o humor ze strany učitele typu „Nepolevujte“ a po nahlédnutí do sešitu „Kolego, vy jste polevil!“ jsme nakonec stejně nepřišli.

Na závěr bych rád upozornil na článku fanklubu pana učitele Votápka, který nás učí z výše uvedeného technického kreslení, zatím se projevuje výrazně lépe než tato stránka uvádí, je ale nutné respektovat, že ji dělali starší studenti, které učil minimálně rok, jestli né více, tudíž mají asi pravdu… Adresa je http://spekou­n.wz.cz.

Co myslíte, zasloužili by si obdobnou stránku svého fanklubu i někteří další pedagogové naší školy?

Komentáře: 8

Tělocvik

I když se snažím na tomto blogu udržovat moje mnohdy velice silné emoce krok zpět a snažím se používat výhradně slušné výrazy a moc nekritizovat, někdy se to prostě nezadaří. Tato chvíle nastává právě dnes.

To, jaké má na mě a mé spolužáky požadavky naše škola z tělocviku mě dostalo už když jsme byli poučování o bezpečnosti v hodinách tohoto předmětu. Z předchozí školy jsem byl zvyklý, že jsme si v tělocvičně hráli míčové hry a další podobné věci a nějak moc jsme to se samotným cvičením nepřeháněli. Nepopírám, že to bylo zapříčiněno velice malým počtem kluků ve třídě, ale i tak jsem nečekal to, co je zde, na SPŠE realitou.
Dnes jsme šli ven… Vyšli jsme ze školy na Kounicové a šli jsme na Kraví horu, což není sice daleko, ale je to opravdu HODNĚ do kopace. Poté, co jsme vyšplhali nahoru jsme běželi na čas stovku. Možná se nad tím pozastavíte, ale ano, je to skutečně tak, poté, co jsme tam vylezli jsme HNED běželi něco na čas.
Poté, co jsme doběhli stovku jsme měli běžet kilometr… Samozřejmě nám byla dopřána pauza v délce pro některé i celých 5 minut. Pro mnohé jako mě kratší, protože pauza byla podle toho, kdy jsme doběhli… Čili ti poslední hned šli prakticky bez pauzy.
„Běhací kolečko“ bylo půlkilometrové a běželo se dvakrát. Byli jsme rozděleni dle mě neznámého algoritmu do tří skupin, já jsem byl v té první. Vzhledem k tomu, že jsem byl patřičně unaven jsem první kolečko oběhl asi ze tří čtvrtin a čtvrtinku šel svižným krokem. Učitel se zdržel jakýchkoli poznámek. Další kolo jsem tak ze dvou třetin šel a ze třetiny běžel, za mnou byli jen dva, kteří to šli celé, proto jsem nespěchal, byli asi o půl kolečka za mnou.

Asi 50 metrů před cílem na mě začal učitel řvat abych se rozběhl, tak sem se naštval a zařval že to stejně nemá cenu, že sou dostatečně daleko za mnou, ale jstejně jsem se ještě rozběhl až do cíle, kde po mě začal řvat co si myslím, co to má znamenat, kilometr za 6 minut (není to sice špička, ale vzhledem k tomu že minimálně další dva a určitě víc jsou za mnou a dost jich na tom bylo podobně jako já se docela divím jeho neklidu). Nijak jsem to nekomentoval a neodpovídal mu a jen sem si sedl do trávy k těm, kteří už doběhli předemnou. řval něco ve smyslu že mě donutí cvičit v mém volném čase, že si zavedu deníček do kterého budu psát své výkony a budu mu ho ukazovat atd. Nijak jsem na to celé nereagoval, neřekl jsem mu na to ani slovo jen jsem se na něj tak blbě usmál, že to doufám vypovědělo za vše, co bych mu jinak řekl. Při cestě zpět do školy chytal opět záchvaty protože jsme nešli „v útvaru“ a on musel čekat více než půl minuty na to, než všichni dojdou. Tím byl konec naší úžasné dvouhodinové výchovy.

Strašně by mě zajímalo, co vede člověka k tomu, že je takový… takový. Ale to se asi nedozvím a co se týká jeho, považuji ho za naprostého ehm ehm, který je mi možná jen nesympatický… (jeho škoda že kromě mě také dalším asi pětadvaceti lidem z každé ze čtyř tříd)…

Komentáře: 7

První informatika

Dnes jsme měli konečně informatiku, tedy informační a telekomunikační technologie.
Na tom by nebylo nic podivného, je nad slunce jasné, že moje nároky na tento předmět budou vzhledem k mým schopnostem asi výrazně vyšší než ostatních studentů a také je jasné, že jí nebudu spokojen nikdy… To, co jsem ale dnes viděl stálo za to…

Na předchozí škole jsem se v informatice rozhodně nenaučil moc nových věcí, ale dá se říst, že vše, o čem náš učitel mluvil mělo hlavu a patu a opravdu věděl o co se jedná, i když jsem zavedl debatu do hodně velkých podrobností. A po hodině jsme poměrně často probírali i věci, které neříkaly nic ani mě. Pokud bych měl oznámkovat hodiny informatiky na gymnáziu (předchozí škole), dal bych známku 1– (nikdy nejsem s ničím spokojen na 100%, tudíž je to asi to nejlepší, co hrozí).

Dnešní hodina informatiky začala poněkud zajímavě.
Bylo nám řečeno, že budeme ve všech půlených hodinách děleni na půlky jako v angličtině. Na tom by nebylo nic divného, jenomže v angličtině jsem seděl při dělení hned v první lavici před učitelkou, která si mě vzala do první skupiny, i když jsem o dva lidi „pod čarou“, čili bych patřil normálně do druhé skupiny. To by mi bylo samo o sobě jedno, jenomže informatika se nám půlí s technickým kreslením a tito dva pedagogové si to rozdělili přesně na půlky, tudíž jsem v informatice chyběl a v kreslení přebýval. Asi deset minut po začátku první půlené hodiny (ze čtyř hodin) přišla učitelka z informatiky, že jí tam scházím, tak sem vyjímečně blbě nekecal a přemístil se o patro výše do učebny výpočetky. A tam nastala ta pravá zábava…

Naše hodiny informatiky probíhá před vypnutým počítačem opisováním hromady textů z dokumentů, které nám projektorem promítá. Chtěla, aby viděli to, co je tam napsané i ti, co seděli vzadu, proto začala zvětšovat písmo na každé stránce tak, aby to zase mohla dát zpátky. Lehce jsem ji upozornil, že stačí ve wordu kliknout na nastavení velikosti v procentech, které měla asi dva centimetry od změny velikosti písma. Ač vypadala, jako že ji moje rada značně obtěžuje, vrátila všechny úpravy zpět a udělala to mým inteligentnějším způsobem.
Tím to ani zdaleka neskončilo… O pár minut později nevěděla, jak se říká „tomu disku, co se připojuje třeba přes úesbéčko do počítače“, opět jsem řekl mírně pokleslým hlasem, že se tomu disku říká externí disk, poděkovala poněkud nevrle za doplnění.
Pak jsme cosi opisovali, poznámku proč nám to nevytiskne za pět minut místo dvouhodinového opisování jsem si radši odpustil…
Potom chtěla něco vytisknout, neměla papír, když nějaký našla, dala ho do tiskárny, která na něj vytiskla první asi z dvaceti předtím spuštěných tiskových úloh. Lehce jsem upozornil na možnost stornování tiskové úlohy, byl jsem odmítnut slovy že to ona přece ví. Úlohy se pokusila stornovat, ale nešlo to, protože je spustili jiní její kolegové a ona mi řekla, že to stornovat nemůže, protože její účet nemá oprávnění administrátora. Neodpustil jsem si poznámku „proč asi…“, kterou snad ani neslyšela… Poté jsem beze slov vzal kabel vedoucí do tiskárny, vypojil jej, zapojil do druhé tiskárny, na které nebyly tiskové úlohy a dokumenty jí vytiskl. Celá třída v tu chvíli trpěla záchvaty smíchu a já taky…

Začínám si říkat… Krájo, Krájo… chtěl jsi informatiku na pořádné úrovni a tady máš toto…
Snad se mi podaří navázat bližší kontakt s vedením, které mě hodí alespo�? o ročník dále, kde se bude dělat něco produktivnějšího a nejlépe s jiným pedagogem…

Myslím, že každé úterý vydám nějaký zajímavý článek na téma vyuka informatiky na středních školách…:-)

Komentáře: 7

Dojmy ze školy za první celý týden

Tak je za námi první celý týden školy, tak bych se rád s vámi podělil o některé mé první dojmy.
U nás ve škole tento týden nebyl úplně normální, protože se jaksi nestihla přes prázdniny „doupravovat“ škola, takže jsme měli dočasný rozvrh, přesto v něm byla většina předmětů, tudíž již u všech předmětů vím, kdo mě bude učit a u většiny předmětů vím, co můžu či nemůžu od daného pedagoga odčekávat.

Dá se říst, že rozvrh, který máme je skvělý. (Teď myslím normální rozvrh na celý rok.) Dva dny v týdnu máme 7 hodin, jinak po šesti, což se mi na předchozím gymplu nestalo ani v primě (šesté třídě).
Co se týče učitelů, s naší třídní učitelkou jsem téměř maximálně spokojen, je ochotná, ráda poradí a hodiny s ní jsou docela v pohodě. Máme ji z matematiky, čímž mohu konstatovat, že jsem v matematice do této chvíle nenarazil na žádného „tupce“.
S češtiny jsme na tom také velice dobře, paní učitelka je sice trošku výrazněji objemnější, nicméně je velice hodná a v hodinách je trocha humoru. Dá se s ní docela dobře domluvit.
Technické kreslení, i přes moje počáteční obavy z tohoto předmětu se mi docela zalíbilo, možná kvůli tomu učiteli, který je opravdu vynikající. Příjde mi lehce dezorientován, ale přesto jeho pojmy jako „privatizace psacích pomůcek“ atd. dokážou v příhodnou chvíli docela dobře pobavit.
Naprosto vynikající učitelkou je také ta, kterou máme z praxe (i kdaž tam nás mají tři různí lidi a zbývající dva jsem ještě neviděl, ale tato byla snad nejlepší ze všech). Na první pohled nevypadá, že by nás chtěla nějak pobavit, ale jejím zábavným pojetím řádu dílen mě skutečně dostala a tím si u mě vyšplhala až na vršek pomyslné osy oblíbených učitelů.
Jsou tu také učitelé, kteří jsou tak v normálu-průměru. Jde o učitelku z chemie, základů elektrotechniky a informatiky. Žádné extra zábavy se od nich zřejmě nedočkáme, nicméně v hodině se něco dozvíme, něco se naučíme a dá se s nima relativně dobře jednat.
A pak jsou tu i učitelé, které bych dal pod nulu, jednoho více a druhého méně.
První, která je blíže nule je naše učitelka z angličtiny, která si ovšem zase udrží pořádek a naučí i celou třídu v době nemoci druhé učitelky. Nešetří však křičením, zvláštníma úkolama atd. Nepřišel mi od ní moc motivující tah informovat nás na začátku první hodiny angličtiny o tom, že pokud z jejího jazyka neodmaturujeme, tak jsme tuto školu dělali zbytečně. (Samozřejmě je to fakt, ale myslím, že se to dá podat mnoha lepšími způsoby.) Normálními úkoly taky nešetří, ale delší úkoly jako celou lekci slovíček a další podobné dává až na další týden, za což jí jsem docela vděčný…
Naprostou katastrofou je náš učitel tělocviku. Tělocvik a sporty všeobecně mě nikdy nebavily a ani nebaví, to ale nic nemění na tom, že si myslím, že sem nešel na sportovní školu. Jeho systém bodování mi přijde zajímavý, stejně to, že s námi chce běhat, pokud to půjde na kraví horu a zpět (kopec pár kilometrů od školy, poměrně vysoký). Tím teď neříkám, že jsem z toho nějak extra odvázaný, ale dá se to snést. Pak se zmínil, že by chtěl, abychom nehráli jen fotbal, ale i florbal, volejbal a nohejbal, což je taky v pořádku. Poté se ale zmínil o tom, že budeme v druhém pololetí dělat na známky, resp. na body salta, hvězdy a další věci, při čemž spadla brada i těm, kteří byli narozdíl ode mě zjevně sportovně založení. Známkování u něj bude probíhat tím způsobem, že za každý splněný úkol dostaneme určitý počet bodů, v pololetí se zprůměruje počet všech bodů všech studentů z prvního ročníku, číslo, které výjde bude trojka a nahoru jednička a dvojka a dolů čtverka a pětka. Doufám, že mi dá přinejhorším čtverku za to, že mu do těch hodin budu pravidelně chodit. Opravdu nerad bych kvůli tělocviku opakoval ročník… A doufám, že budeme mít nějak mizernější znánky všichni, protože pak se to nebude zdát rodičům tolik divné a nebudou svádět tolik problémy na mě.

Tím jsem tedy dokončil „stručný“ výčet toho, co mě v tomto roce čeká a s jakými učiteli, je to myslím vesměs dobré, akorád ti poslední dva to kazí. Angličtina a jazyky všeobecně mi nikdy nešly, ale dají se naučit, pokud tomu věnuji více času, což snad nebude takový problém… Tělocvik se ale naučit jen tak nedá… A když nad tělocvikem spadne patro i těm, kteří hrají 8 let závodně fotbal, tak to je asi problém…

Komentáře

Nový školní rok je tu

Tak tu máme nový školní rok. Pro některé radost, pro některé žalost… Já osobně se řadím k té druhé skupině, ale docela mě zarazilo, že někteří mí blízcí jsou příslušníky té první. U rodičů je to dost pochopitelné, ale bratr se těšil do školy těšil už asi od začátku prázdnin… Patří mezi ty, které skutečně nechápu…

Jak jistě všichni víte, tak jsem od nového roku nastoupil na elektroprůmyslovku, obor slaboproud, později počítačové sítě.
Zatím se zdá, že jsem docela spokojen, není sice tolik místa pro moje názory, které jsem rád sděloval učitelům, ale vyhovuje mi, že netrvá všechno týdny než se vyřeší…
Jediné, co mi dělá problém je veliksot školy a počet žáků… Na předchozí škole bylo asi 180 žáků, o něco méně je na průmyslovce v jednom ročníku…


Tím tedy považuju školní rok za nějak tak zahájený a doufám, že ho všichni nějak přežijeme a škola nás moc nebude zdržovat od naší výrazně důležitější práce…

3 komentáře

Uzavření klasifikace

Ano!!! Ano!!! Ano!!! Je to tu! Dožil jsem se toho! Včera ve 12:00 se uzavřely známky a kupodivu pro mě i poměrně dobře. Nakonec jsem z toho vyváznul jen z dvěma trojkama-jako vždy jazyky, čili AJ a ČJ, pak tam mám nějaké ty dvojky-z matiky, zeměpisu a tak a nějaké ty jedničky z informatiky, fyziky, chemie, dějepisu a kupodivu i z latiny! Už jen aby začaly ty prázdniny…

Komentáře

Postupové zkoušky

Konečně přišla chvilička času, abych konečně doplnil svůj blog o postupové zkoušky z minulého týdne. Že hraji na klavír a varhany jistě všichni, co to tu čtete víte, pokud ne, tak to berte jako větu oznamovací:-) V úterý kolem desáté hodiny dopoledne začaly hrát mí spolužáci až přišla řada na mě. �?íkal jsem si, že když to jsou moje poslední zkoušky z klavíru (úplně poslední, protože s klavírem končím), tak že si to pěkně užiju, což se mi také povedlo až do poslední kapky. Při přednesu jsem lehce pokazil opakující se část a proto jsem musel vynechat další polovinu strany, aby nebylo poznat, kolik jsem se uťal. Na vlastní skladbu bohužel nedošlo, protože i přednes hrozil devastací klavíru. Správné dílo přišlo ve čtvrtek, kdy jsem dělal zkoušky z varhan. Mělo to vypuknout přesně v poledne, pět minut před polednem tam nebyl nikdo kromě mého učitele, který tam přizval i vedoucí klavírního oddělení, která přišla hledat noty. Poté už dorazil ředitel uměleckých profilací a celá komedie mohla začít. Chtěl nejdříve stupnici, na kterou zareagoval můj učitel tím, že nic takového nehrajeme. Poté si řekl o přednes, kterým byla moje vlastní skladba, která se mi opravdu povedla. Vypadalo to, že méně statní jedinci (vlastně všichni kromě mě a mého učitele) odlétnou pryč. Poté jsem zahrál jen tak pro pobavení dvě etudy, aby bylo vidět, že ani noty mi nejsou cizí a tím celé představení skončilo.

Výsledek zkoušek mě více než překvapil, protože jak z klavírních, tak z varhanních zkoušek jsem dostal čistou veselou jedničku:-)

Komentáře

Bomba

Dnes napíšu vyjímečně ještě druhý příspěvek, který se týká dnešní hodiny informatiky… Jako vždy v informatice jsem v pohodičce chatoval na icq a jedním uchem poslouchal výklad o hardware… Můj klid jsem si občas sám vyrušil nějakou poznámkou k výkladu, když se mi zdálo něco poněkud příliš zjednodušené, což bylo poměrně často. Na druhou stranu chápu, že pro většinu mých spolužáků, respektive především spolužaček to bylo až příliž složité… Pro mě to byla jednoduše pohodička. Najednou se ale však ozvalo zaklepání na dveře, dovnitř vstoupila postarší paní a uklízečka a oznámili nám, že musíme okamžitě opustit školu, protože nějaký idiot tam zavolal, že je ve škole bomba. Takže jsme opustili školu tak svižně, že jsem ani nestačil vypnout icq, dokončit všechny rozhovory a patřičně slušně se rozloučit, jak je u mě zvykem. Tímto bych se tedy rád omluvil všem, kteří mě považují kvůli onomu idiotovi za nezdvořilého idiota, který se neumí ani slušně rozloučit:-) V každém případě jsme se úspěšně evakuovali a bomba přivolanou policií, která tam přijela v hned několika exeplářích….. samozřejmě nebyla nalezena.

Komentáře

Next entries » · « Previous entries